Historie obce Pavlov

Zdejší oblast byla osídlena již v době kamenné. První písemná zmínka o obci pochází z 11. století, kdy Pavlov patřil staroboleslavské kapitule. Původně šlo o slovanskou osadu, avšak někdy počátkem 13. století se ve zdejší oblasti usídlilo německy hovořící obyvatelstvo. V tomto období byl nad obcí založen hrad Děvičky. Roku 1334 přešel Pavlov do majetku mikulovského panství, kde zůstal až do roku 1848.

V roce 1526 přivedl Balthasar Hubmaier do Mikulova a jeho okolí novokřtěnce, kteří se usadili celkem v 56 obcích. První zmínky o novokřtěncích v Pavlově pocházejí z roku 1543. Německy hovořící obyvatelstvo zde žilo až do nuceného odsunu v letech 1945 – 1946.

V období třicetileté války prošla Pavlovem vzhledem k jeho strategicky významné poloze řada vojenských jednotek, což mělo za následek rabování, požáry a mnohdy i smrt. Válku nepřežila celá čtvrtina obyvatel obce.
Velké požáry zachvátily obec i v letech 1696, 1713, 1833 a 1884.
V roce 1658 byl postaven kostel zničený husitskými vojsky v roce 1426 a zasvěcen sv Barboře.

Mezi červencem a listopadem 1809 obsadilo Pavlov stejně jako okolní obce napoleonské vojsko. Roku 1866 během prusko-rakouské války pak další vojsko.

Na základě Mnichovské dohody připadl Pavlov nacistickému Německu a 8. října 1938 byl obsazen wehrmachtem. Osvobozen byl 22. dubna 1945.

Na katastrálním území obce probíhaly v letech 1952 – 1972 archeologické výzkumy, které vedl brněnský archeolog Bohuslav Klíma. Vykopávky poskytly množství cenných nálezů z období gravettienu – doby lovců mamutů. Pavlov je proto archeologickou lokalitou evropského významu.

Pozoruhodnosti obce a jejího okolí

Uprostřed návsi se nachází barokní farní kostel sv. Barbory z roku 1658 s pozdně gotickou věží a pozdně klasicistní přístavbou kostelní lodi.

Pozoruhodný je i jednotně barokně formovaný hřbitov s výrazným vstupním průčelím
Na polích severně od obce bylo v 50. letech 20. století zkoumáno sídliště lovců mamutů. Část nálezů je vystavena v archeologické exposici v Dolních Věstonicích.

Nad obcí se nachází na vápencovém bradle zřícenina hradu Děvičky.
obec se nachází na okraji Národní přírodní rezervace Děvín

Hrad Děvičky

Zeměpanský hrad Děvičky je velmi starý – poprvé se uvádí roku 1222 pod svým slovanským názvem Dewiczky. Stalo se tak v zajímavé souvislosti – jako purkrabí na hradě je totiž uváděn Štěpán z Medlova, prapředek pozdějšího mocného rodu pánů z Pernštejna. Jeho následníky na hradě byli Rakušan Lipolt, posléze Crh, předek pánů z Holštejna a Drahotuš. Pulkavova Kronika česká říká, že v r. 1246 byl Crh zajat Rakušany, kteří se jej snažili mučením přinutit, aby jim hrad vydal. Ten však tak údajně neučinil ani přesto, že mu vyloupli oko. Ve 13. století patrně došlo ke kolonizaci kraje německým obyvatelstvem a od té doby se Děvičky začínají v pramenech připomínat pod německým názvem „hauss Maydberch“. Roku 1253 mohl být hrad zničen Kumány a znovu se pak uvádí až roku 1334, kdy jej král Jan Lucemburský udělil v léno Hartneidovi z Lichtenštejna spolu s obcemi Strachotín, Věstonice, Pavlov a dnes již neexistujícími Stochnicemi. V moci Lichtenštejnů zůstal až do roku 1560 a lze říci, že hrál druhé housle. Přesto došlo k některým přestavbám – v roce 1414 je zmíněna hradní kaple, za tureckého nebezpečí ve třicátých letech 16. století vznikla předsunutá bašta a v polovině 16. století došlo i k přestavbě obytných částí hradu. Provedl ji Kryštof z Lichtenštejna, jehož hospodářská politika přivedla Lichtenštejny finančně do úzkých a vedla k již zmíněnému prodeji hradu i celého mikulovského panství v roce 1560. Kupcem se stal uherský šlechtic Ladislav Kerecsenyi, známý velitel vojsk ve válkách proti Turkům. To však byla pouze krátká epizoda – po roce 1572 získali hrad Ditrichštejnové, konkrétně Zikmund z Ditrichštejna, za něhož byl opět přestavován, kdy zastavěl zejména vnitřní nádvoří a severovýchodní část vnitřních hradeb. O těchto přestavbách svědčí použití cihlového a smíšeného zdiva. Zkázu hradu způsobili za třicetileté války Švédové, kteří jej obsadili a při svém odchodu roku 1645 zapálili. A to je v podstatě poslední významné datum v jeho historii. Roku 1683, v době tureckého nebezpečí, sice stály na pustém hradě hlídky, ovšem opravován již nebyl. Ještě v roce 1784 měl na hradě obydlí hlídač, který zvonem upozorňoval okolní obyvatele na požár či blížící se bouři; po jeho smrti však již byl hrad opuštěn docela a hradní zvon byl převezen do Klentnice, kde přečkal obě svatové války a dodnes je možné z Klentnické zvonice slyšet jeho vyzvánění. V každém případě jsou Děvičky nádhernou zříceninou starého hradu, stojící na skalním útesu vypínajícím se nad malebnou pálavskou krajinou. Krásná je v létě za jasných dní, kouzelná za jasných hvězdnatých nocí a tajuplná když je zahalena mlžným závojem, ze kterého strašidelně vykukuje. Zřícenina je celoročně volně přístupná a pokud její návštěvu nestihnete v létě, tak vězte, že v takovém vydařeném barevném babím létě je možná ještě úchvatnější. A čerstvě napadaný sníh vrzající pod nohama cestou nahoru dokáže rovněž rozehrát nejrůznější romantické představy.